Filip: Volební potenciál Komunistické strany Čech a Moravy činí dvanáct procent

filip2Úvodní projev předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa na sobotním zasedání v Nymburce

Soudružky a soudruzi,

scházíme se v tomto počtu po poměrně dlouhé době. S mnohými z vás jsem se samozřejmě v mezidobí opakovaně viděl, ale s některými ne, a tak jsem rád, že jsme se dnes mohli potkat. Protože jsme se tak dlouho neviděli, máme toho dnes poměrně hodně k projednání.

Chceme za prvé - posoudit současnou politickou situaci a stanovit hlavní kroky KSČM, jak se v ní dále ubírat.

Za druhé - stanovit pravidla aktivní komunikace se zahraničními partnery KSČM vzhledem k rostoucímu napětí zejména mezi Ukrajinou a RF a na Blízkém východě.

Za třetí - schválit kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny, které nás čekají počátkem října.

Za čtvrté - diskutovat program strany, mám na mysli program politický, pro jednání našeho nadcházejícího sjezdu strany, a z něho pak vyjít jako z podkladu pro program volební.

K jednotlivým bodům povedeme zcela jistě otevřenou diskusi, ale pár základních poznámek si dovolím vyslovit už teď.

Možnost prosadit program

Politická situace je velmi složitá, tak mi dovolte, abych začal trochu zeširoka. Jaké jsme měli důvody před třemi lety, že jsme se rozhodli pro uzavření dohody o toleranci s menšinovou vládou hnutí ANO a ČSSD? Brali jsme to jako příležitost poprvé od roku 1989 převzít na celostátní úrovni část odpovědnosti za vývoj společnosti, protože do té doby jsme ji měli jenom v obcích nebo v krajích, a také jsme chtěli využít šanci, kterou nám vládní strana, tedy hnutí ANO – protože ČSSD se dál držela Bohumínského usnesení – dala, abychom ukázali, co je vlastně obsahem našeho programu a že jsme schopni jak v odborné, tak v personální oblasti tu odpovědnost nést.

Dále jsme smlouvou o toleranci získali možnost prosadit důležité části našeho programu. Především šlo o trvalý růst minimální mzdy, a tedy i nárůst mezd v celé ekonomice včetně soukromého sektoru, pravidelnou valorizaci důchodů a sociálních dávek – vzpomeňte, že do roku 1917 to bylo 40, 50 korun měsíčně pro důchodce. Od chvíle, kdy jsme za to nesli odpovědnost, to bylo 800, 900 nebo 1000 korun. Zajistili jsme ochranu našeho přírodního bohatství a převod nejen ložiska lithia do rukou státu - to je opravdu zásluha KSČM. Dále jsme zajistili zvýšení platů za státní pojištěnce a udrželi tak stabilní zdravotnictví přes pandemickou krizi COVID-19. To je zásluha KSČM. Často si ji chce připsat ČSSD, ale nebyl to jejich návrh, byl to návrh náš, konkrétně Hanky Aulické. Rozšířili jsme podíl veřejného sektoru ve vodním hospodářství. I když jsme prosadili zdanění církevních restitucí, tak nakonec zákon zrušil Ústavní soud, a je to pro nás další výzva, abychom i v příštím období hledali způsob, jak napravit tuto historickou nespravedlnost v naší zemi. Víc jsme od dohody o toleranci, než tento krok, čekat nemohli. Myslím tím v oblasti nápravy historických křivd.

Podařilo se pomoci malým obcím ve výstavbě bytů a ve výstavbě obecní infrastruktury a stále máme před sebou změnu zákoníku práce, solární daň – to je další věc, o které můžeme hovořit v diskusi.

U zákoníku práce se zastavím alespoň dvěma větami. I po vypovězení dohody o toleranci poslanci hnutí ANO podepsali konání mimořádné schůze k projednání zákoníku práce příští středu. To mohli samozřejmě odmítnout, protože ač jsme vypověděli dohodu o toleranci ve dvou krocích, jelikož dohodovací řízení není, přijít a bouchnout do stolu nebo prásknout dveřmi, tak se nám podařilo právě naším jednáním najít dostatek podpisů na to, abychom schůzi konali a alespoň v Poslanecké sněmovně zákon schválili. I když je jasné, že Senát ho bude chtít vrátit nebo zamítnout a budeme o něm jednat těsně před volbami někdy v červnu nebo v září. Situace bude poměrně komplikovaná a nemohu slíbit, že v opakovaném hlasování budeme v situaci, kdy nám znovu hnutí ANO vyhoví a přidá hlasy, protože hlasy KSČM, ČSSD, případně SPD nám nestačí a neočekávám, že by politické strany jako ODS, TOP 09, KDU-ČSL nějaké hlasy přidaly.

Přestože jsme v dohodě neměli žádné personální ustanovení, respektive pravomoc, dosáhli jsme postupně výměny některých ministrů. Ministra Stropnického, Šlechtové, Pelikána, Vojtěcha nebo ministra Petříčka v poslední době.

Pravice usiluje o převzetí moci

Pro nesplnění dalších částí dohody o toleranci, tedy sloučení zdravotních pojišťoven – zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra a vojenské zdravotní pojišťovny, nevytvoření banky komerčního typu v rukou státu a pro přesuny prostředků z vládní rozpočtové rezervy do rozpočtu ministerstva obrany jsme nakonec smlouvu vypověděli, protože podmínky pro schválení státního rozpočtu byly jasné. Bylo to právě nepřevedení těch 10 miliard. My jsme upozorňovali na to, že oněch 10 miliard zčásti přijde zpátky do rozpočtu obrany, protože jsme věděli, že budeme čelit masivní mediální kampani o tom, že vojáci pomáhají, a to je nezpochybnitelné. Oni skutečně pomáhají a bylo jasné, že část z těch prostředků bude muset armáda využít, ale chtěli jsme, aby to byly prostředky na platy, na zajištění služeb, nikoli na nákupy těžké techniky, která by byla v podstatě jenom vybavením vojáků k tomu, abychom se stali útočnou součástí paktu NATO.

Výsledky dohody jsou tedy jak pro KSČM, tak zejména pro občany naší vlasti pozitivní. Samozřejmě, že naše odpovědnost přinesla i negativní výsledky a někteří, včetně členů KSČM, kteří byli malověrní, usilovali o vypovězení dohody rychleji, ale dnes je jasné, a každý to vidí, co by se dělo, kdybychom ten krok udělali dříve, kdybychom ho uspěchali. Znamenalo by to jen naše přiřazení do tábora křičící pravicové opozice, která nyní usiluje nejen o vyslovení nedůvěry vládě, ale zejména o urychlení voleb a převzetí moci ve státě.

Neschopnost unést odpovědnost

Připomínám, že ten tlak, který nyní vytváříme, není o tom, že bychom chtěli znovu žít v dohodě o toleranci, ale máme cíl, aby Senát vrátil volební zákon beze změn, tedy zejména bez korespondenčního hlasování ze zahraničí, což může výrazně poškodit kandidátní listiny KSČM a konkrétně kandidátní listinu KSČM v Ústeckém kraji, kde se budou hlasy započítávat.

Ono načasování není nijak náhodné, má svá jasná pravidla, protože 4. srpna už se podávají kandidátní listiny a spouští se celý proces.

Připomínám, že pravice, hnána touhou po moci, chce vyvolat zkrácení volebního období a hlasování na 120 hlasů. KSČM tady může hrát chytrou horákyni, já to říkám, jak to je, protože hnutí ANO předčasné volby nechce, dva nezařazení – poslanci Lubomír Volný a Marian Bojko – pro to hlasovat pravděpodobně nebudou, a pochybuji, že by pro zkrácení volebního období hlasovala Trikolóra. Čili 83 hlasů je proti a i my bychom měli jasně říct, že ani my nejsme pro předčasné volby. Pokud má někdo jiný názor, nechť ho řekne. Předpokládám, že i za ten půl rok, kdy v krajích, hlavním městě Praze i některých obcích budou vládnout Piráti, se ukáže, nakolik tato politická strana v podstatě jenom populisticky vykřikuje, ale není schopna věci skutečně řešit, stejně jako neuměla ani uklidit sníh v Praze, když napadal. My musíme odhalovat tu skutečnost, že tyto strany nejsou schopny unést svoji odpovědnost.

Zastavili jsme pokles preferencí

O rizicích ukončení dohody o toleranci jsme od února informovali i prezidenta republiky, aby nedošlo v době pandemické krize ještě k situaci, kdy by vznikla neřešitelná krize ústavní. Tedy nikdy jsme občany České republiky nechtěli vystavit, ani nevystavili, neúnosnému riziku chaosu, který by mohl v České republice nastat.

Myslím, že si všichni pamatujete únor, kdy jsme rozhodli, že neprodloužíme nouzový stav. Přitom podmínky pro vládu byly velmi jednoduché – návrat dětí do škol a otevření venkovních sportovišť. Pravda, média to zúžila na lyžařská střediska, ale bylo to tak. Každý lékař vám řekne, že je potřeba, aby lidé mohli jít ven na čerstvý vzduch. To nestálo nic, to nebyly podmínky, které dává ODS, TOP 09, Starostové nebo Piráti, které byly finančně velmi náročné na státní rozpočet, i když o tom tyto politické strany nechtěly hlasovat a potom nést finanční odpovědnost za své názory.

Přestože jsme dali takový návrh, vláda nám nevyhověla a my jsme nehlasovali pro nouzový stav, jeho prodloužení. Co se odehrálo? Okamžitě v sobotu a v neděli bylo jednání a ti, kteří měli nést odpovědnost po skončení nouzového stavu, to znamená, hejtmani a primátor hlavního města Prahy, přišli a klečeli před vládou, aby vyhlásila nouzový stav, že nejsou připraveni. To nebyl článek v Haló novinách, to nebyl článek na našem Facebooku ani na našich webových stránkách. To byl prostý fakt. Každý okamžitě viděl, že ti křiklouni nejsou připraveni, nemají sílu na to, aby v této zemi byli schopni řešit krizovou situaci. Myslím si, že to bylo velké prozření. Také nám to výrazně pomohlo v tom, že se zastavil pokles preferencí KSČM a začali jsme být na té vzestupné tendenci, která trvá dodnes.

Pravda, když jsme potom požádali vás, členy ústředního výboru, abychom hlasovali proti dalšímu prodloužení nouzového stavu a chtěli jsme zopakovat ten krok, tak jste vzhledem k naší členské základně většinově hlasovali pro to, abychom nouzový stav prodloužili. My jsme z toho museli vyjít a hlasovali jsme jako poslanecký klub tak, jak jste rozhodli vy. Ale jejich neschopnost se ukazuje od té doby velmi jasně.

Oddělit se od pravicové opozice!

Pandemický zákon, který začal od toho pondělí platit a začal se využívat, samozřejmě neznamená žádné rozvolnění a je evidentní, že úkoly, které má, krajská politická reprezentace nezvládá, ať už je vedená hnutím ANO nebo ODS, KDU-ČSL, STAN nebo Piráty. A to je přece naše velká šance na to, abychom byli schopni ukázat, že my jsme tou silou, která je racionální, realistická a má jasný program.

A tady se dostávám k tomu, že se musíme zásadním způsobem oddělit od pravicové opozice – budou nás s ní spojovat, jakmile budeme v čisté opoziční roli, a uvidíte, co se bude v médiích dít, jak budou říkat: tak oni hlasují s ODS, hlasují s Piráty, vidíte je, jsou obojetní. Ne, my musíme mít jasno, jak v tom hlasování proti vládě, tak v tom hlasování s vládou. Bude to velmi těžký úkol, a prosím vás, abyste byli schopni rozeznat, proč jsme ten krok udělali, abyste byli schopni ho vysvětlovat našim členům, protože my budeme ve složité situaci.

A zopakujme si, že našimi ideovými protivníky jsou pravicové strany TOP 09, ODS, KDU-ČSL, Starostové a nezávislí, z kterých se skutečně stala pravicová strana. Ale našimi hlavními soupeři v boji o hlasy voličů je někdo jiný, a to je hnutí ANO, Svoboda a přímá demokracie, ČSSD a Piráti. A pro někoho možná překvapivě, ale zcela jistě také hnutí Přísaha vedené bývalým policistou Robertem Šlachtou. Mě mrzí, že se nám nepodařilo, aby Robert Šlachta nestavěl nové hnutí a šel na naši kandidátní listinu. Ne vždycky je naše jednání takové, že partner, kterého zveme k jednání, nám vyhoví.

Myslím si, že to je k popisu současné situace v České republice to zásadní.

Proti válečnému zbrojení

Proč chci, abychom si dnes uvědomili zahraničně politickou dimenzi našeho politického postavení? KSČM je nedílnou a velmi důležitou součástí mezinárodního dělnického a komunistického hnutí.

Musím říct, že za celých sto let od vzniku Komunistické strany Československa, které si za měsíc důstojně připomeneme, na území bývalé Československé republiky a za 31 let působení KSČM tady v naší vlasti, jsme přinesli do komunistického hnutí v Evropě a ve světě nepřehlédnutelný vklad. Je proto naším úkolem nadále udržovat a rozvíjet tyto vztahy a pomáhat se splněním hlavního úkolu, který vyplývá právě z posledního předloni konaného zasedání Mezinárodního porady komunistických a dělnických stran a z dohody se současnou největší a nejvlivnější komunistickou stranou – Komunistickou stranou Číny.

Tedy náš úkol a cíl je přispět ke sdílenému mírovému rozvoji lidstva. To není nějaká fikce nebo fráze, to je vážný úkol, který v sobě zahrnuje zejména zachování míru a boj proti válečnému zbrojení, samozřejmě ekologická opatření, opatření, která směřují k tomu, aby lidské společenství jednalo ve prospěch příštího rozvoje. Našimi hlavními partnery jsou právě komunistické strany účastnící se a člensky pracující v Mezinárodní poradě komunistických a dělnických stran. Chtěl bych připomenout, a je to součástí i našeho dnešního jednání, že nejpodstatnější spoluprací v tuto chvíli je spolupráce s Komunistickou stranou Ukrajiny, která je ve velmi složité situaci. Dále s Komunistickou stranou Ruské federace, v Evropě s Komunistickou stranou Portugalska, se kterou sdílíme řadu společných cílů a hodnot, ale také s Komunistickou stranou Číny, Kuby, Vietnamu a dalšími komunistickými stranami ve světě, které nesou rozhodující podíl na zachování, rozvoji a další perspektivě komunistického hnutí.

Proč jsem jmenoval Komunistickou stranu Ukrajiny jako první? Můžete předloženému materiálu politického stanoviska vyčítat, že je jakoby bez závěru nebo že ten závěr není razantní. My vycházíme z toho, co mi Petro Simoněnko předevčírem poslal, tzn. ze stanoviska KS Ukrajiny k současné situaci. Ta není nijak jednoduchá. My dobře víme, kdo eskaluje ten konflikt. To není Ruská federace, která jenom brání své území. My víme, že to jsou Američané a že shánějí svoje spojence nebo ty, kteří jim budou přikyvovat. My potřebujeme jednotlivé kroky podpory KS Ukrajiny, podpory občanů Ukrajiny, přece k tomu, abychom nebyli už v první fázi odmítnuti, že tady přednášíme ruské názory. Kdybychom to udělali, tak by nemuseli občané České republiky vnímat naše výhrady, to, co jim chceme sdělit. To znamená, že potřebujeme opravdu zeširoka a bez jakéhosi masivního útoku , ale důrazně říkat, jak v té složité situaci máme postupovat, kde získat spojence.

Jak říkal V. I. Lenin, komunisté vědí, že někteří spojenci jsou nestabilní, že odběhnou, ale pro splnění určitého úkolu jsou důležití. A tady je potřeba získat co nejvíc lidí, kteří budou uvažovat zdravým rozumem podle faktické situace. Ono samotné nevplutí vojenských letadlových lodí do Černého moře bylo dílem obrovské diplomatické práce několika silných hráčů ve světě. A není to žádná legrace, protože jak se říká, za mír se musí bojovat, válka přichází sama. A my chceme, aby nepřišla.

Zhoršení mezinárodní situace

Jistě všichni vnímáte další významné zhoršení mezinárodní situace, a to nejen na Ukrajině, ale i na Středním východě, které hrozí každým okamžikem přejít v ostrou vojenskou konfrontaci, ve které by naši vojáci žel nebyli na straně nevinných občanů, jako jsou občané Ukrajiny nebo Ruska, Palestiny nebo Sýrie, ale stáli by po boku agresorů, kteří konflikt vyostřují. Stačí se podívat na současnou situaci. Když se podíváme na Afghánistán – před třiceti lety v podstatě prosperující stát, který byl na vzestupu, a po dvaceti letech vojenské okupace i Američané uznali, že tam ty vojáky déle jako okupační armádu neudrží. Ale my také nechceme, aby český voják byl považovaný za okupanta kdekoli ve světě. Proto to připomínám. To není žádná legrace, to je vážný politický úkol, který opravdu sdílíme s těmi komunistickými stranami, které jsou součástí Mezinárodní porady.

Myslím si, že je potřeba, abychom si to uvědomili, když děláme naše kroky. Ať už to byla navržená rezoluce k VIII. sjezdu KS Kuby, nebo politické stanovisko, které se týká těch nejzákladnějších věcí buď v Evropě, například emigrace, nebo ve světě, ať už je to otázka odborných sil, které nekandidují. To všechno je velmi důležité, protože jsme v situaci, kdy poprvé řešíme tak vážný úkol s tak málo lidmi.

Zkusme hledat každý u sebe

Tím se dostávám k tomu, co považuji za absolutně největší prioritu dnešního zasedání, a to jsou kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny. Protože my se musíme připravit na volební kampaň k podzimním volbám.

Já vám zase něco připomenu. V krajských volbách jsme neuspěli a skončili jsme neuvěřitelnou porážkou. Skončilo období, které jsme zažívali od roku 2008, kdy jsme stále byli ve vedení nejprve dvou, pak devíti, a nakonec jednoho kraje. To období, které trvalo vlastně dvanáct let, nám umožnilo ukázat, jak jsme schopni pracovat na úrovni středního článku řízení státu. Přestože se nám dařilo, občané to považovali za normální a od komunistů za očekávané. A my jsme pak neuspěli. Neuspěli jsme ani v roce 2017, kdy jsme poprvé ve volbách získali méně než dvacet poslanců. A patnáct poslanců Poslanecké sněmovny teď musí hledat řešení, která jsme dříve mohli rozložit na mnohem více lidí. Připomenu to, co je mnohým nepříjemné a co mimo jiné vede i k té dnešní, podle mého soudu nadbytečné, diskusi, protože každý tady snad říká stanovisko svého okresu a nemusíme se urážet kvůli tomu, že jeden okres má názor jiný než ten druhý.

Pro krajské volby jsme jako výkonný výbor, já osobně i ostatní místopředsedové, projednali dopředu před krajskými konferencemi vedoucí kandidáty. Řada krajů je neakceptovala a vybrala si jiného kandidáta jako vedoucího pro samotné volby. Chtěli jste, abychom vám do toho jako vedení nemluvili, protože ti krajští zastupitelé jsou novými tvářemi strany. Tak jsme vám do toho jako ústřední výbor nemluvili, myslím jednotlivým krajům. A když to špatně skončilo, tak za to může vedení. A já vám řeknu ano, jistě mám já osobně svůj díl odpovědnosti, stejně mají svůj podíl místopředsedové, ale jak je možné, že z více než 650 kandidátů pracovalo, skutečně pracovalo na volbách podle Vašich hodnocení jen desítky kandidátů. To je údaj z vašich hodnocení. Měli jste 650 kandidátů plus aktiv okresních výborů, a přesto ne všichni vedli volební kampaň. Já chápu, že to bylo velmi složité, vést kampaň, když byla opatření proti pandemii COVID-19, ale došlo k rozvolnění od července až do září, a ani tehdy se kampaň nevedla. Spočítal bych téměř na prstech, kdo tu kampaň vedl. Stanislav Grospič se omlouval ze Sněmovny, když mohl být uvolněn, aby mohl jet na kampaň. Ale i ostatní. Přesto těch poslanců bylo jen patnáct, kteří pomáhali v kampani. My jsme si to zjednodušili, že za to může vedení.

Víte, ono to tak jednoduché opravdu není a my si musíme uvědomit, že teď budeme mít cca 250 lidí, tedy 220 plus 30 lidí aktivu okresních a krajských výborů, a nemůžeme si dovolit, aby někdo z těch kandidátů nepracoval. Nemůžeme si dovolit, aby ti, kteří nyní prezentují politiku KSČM, na tu kandidátní listinu nebyli ani zařazeni. A nezlobte se na mě, už jsem ve funkci dost dlouho na to, abych věděl, že některé dohody mezi okresy jsou možná výhodné pro ten okres, ale jsou zatraceně nevýhodné, a dokonce škodlivé pro KSČM.

A neplatí to pro ty, kteří nejsou schopni za svůj okres dát ani jednoho kandidáta. To považuju za selhání politické práce, jestliže předseda okresního výboru nedá do kandidátní listiny ani jednoho člověka. Co v tom okrese dělá? Víte, já jsem možná dneska velmi nepříjemný, ale myslím to úplně vážně. Jestliže chceme uspět, přestaňme s tím, že viník je tady. Zkusme hledat každý u sebe, co je možné udělat pro to, abychom dopadli dobře.

Mediální scéna nám není nakloněna

Na stole mám materiály, které jsem nechal zpracovat – volební potenciál KSČM v současné době při obrovském úpadku levice v České republice, v Evropě apod., je 12 procent. Nikdo vám nevyzkoumá ve společnosti větší podíl. A jestliže toho potenciálu chceme dosáhnout alespoň ze dvou třetin, to znamená osm a více procent, což by byl úspěch, tím bychom se dostali zpátky na vzestupnou spirálu, tak pro to musíme něco udělat. A opravdu to není o tom, jestli to vede Vojtěch Filip, Kateřina Konečná, Míla Vostrá, Pavel Kováčik, Petr Šimůnek, Marta Semelová a nevím, koho z vás ještě vybrat. O tom to není. Je to o poctivé práci každého z nás. Ono je strašně nepříjemné to poslouchat. Je to jednoduché – je viník, já za nic nemůžu, tak pohoda a jedeme dál, protože se našel viník.

Ale já opravdu chci, aby nyní kandidáti, onen aktiv 250 lidí, měli denní plány, aby věděli, kam mají přijet. A mám i další dokumenty – rozdělené obce podle obyvatel do dvou tisíc, dva až deset tisíc, nad deset tisíc, abychom si řekli, kam má smysl vyjet, aby tam ten kandidát přišel a prezentoval se tam. Protože tam, kde dostali hlasy v minulých a předminulých volbách naši lidé, naši sympatizanti – na tom to je postavené – tak tam budeme mít šanci uspět a ty hlasy získat.

Nevidím žádné zázraky, i když by to bylo krásné, kdyby KSČM vyhrála volby, ale naším úspěchem bude, když přestaneme s vnitřními hádkami a soustředíme se na ten nejhlavnější úkol, a to je oslovit občanskou veřejnost a získat z těch 12 procent lidí, kteří jsou ochotni volit radikálně levicovou stranu, alespoň těch osm procent. To je reálný a realistický cíl, protože nesmíme zapomenout na to, že mediální obraz KSČM netvoříme jenom my tím, co napíšeme do Haló novin, tím, co zveřejníme na našem webu, na našem Facebooku nebo na krajských facebookových stránkách – a děkuji těm, kteří je spravují – ale bude ho vytvářet mediální scéna České republiky, která nám není nakloněna. Tak si to přiznejme, že budeme proti sobě mít zatraceně silnou mediální scénu – v televizi, v rádiu, v tištěných médiích, na sociálních sítích, která bude každý náš krok napadat.

Proti zkreslování našeho obrazu

Všimněte si, co psali za blbosti, pardon, pokud jsem někoho urazil, použil bych i silnější slovo, když jsme prosazovali banku v rukou státu. Všiml si někdo z vás, že všechna ta vyjádření byla vyjádření bankéřů privátních bank? Co čekáte od privátní banky, které vytvoříte konkurenci právě tím, že je to banka v rukou státu? Chválit to nebudou, protože nemůžou účtovat poplatky nebo dávat úrok, který se jim hodí, protože budou mít konkurenci ve státní organizaci.

Na tomhle malém příkladu jenom ukazuju, co nás čeká. A my musíme proti zkreslování našeho obrazu umět bojovat. Tím, že naše jednání – a můžeme si tady opravdu ostře vyměňovat názory – budeme prezentovat, jak je pro KSČM zvykem: diskutuje se do usnesení, ale po usnesení se usnesení plní a už se o něm nediskutuje.

To je pro nás pro nadcházející půlrok nejdůležitější úkol, který tady máme po schválení kandidátních listin. A říkám na rovinu, že navrhnu při projednávání kandidátních listin zařazení Hany Aulické na druhé místo kandidátky Ústeckého kraje, protože její nezařazení považuji za hrubou chybu.

Když jsem nastupoval do funkce po Mirku Grebeníčkovi, tak jsem řekl, že praxe komunistické strany bude jiná, že nebudou bývalí funkcionáři odstrkování, ale budou moci dál pracovat pro stranu. Mirek Grebeníček udělal velký kus práce pro komunistickou stranu, a tak jsem požadoval, aby ho Jihomoravský kraj zařadil. Nakonec v roce 2017 postoupil z devátého místa, protože mu bylo trapné si říct o jiné umístění. Přesto mu lidi hlasy dali. Jaká je potom poznávací funkce strany, když nejsme schopni ve svých řadách uznat, že ten člověk přináší hlasy do voleb? To nemohu nazvat jinak, než že je to falešná dohoda okresních výborů o sestavení kandidátních listin. A uvědomte si, že je to odpovědnost vás všech. To není odpovědnost krajů, okresů, volených funkcionářů nebo poslaneckého klubu. Tentokrát je to odpovědnost každého z vás, členů ústředního výboru, abyste posoudili, že ten člověk patří nebo nepatří na kandidátní listinu. A rád bych každému z vás přál, abyste měli autoritu ve společnosti jako například Pavel Kováčik.

Vnitřní poměry až na sjezdu

A teď se dostanu k tomu dalšímu, co se nás týká, i když to není pořadem této schůze, ale já to tady stejně mám. Program KSČM, jak ho znáte a jak ho máte v diskusi, je 5 P. Je na nás, a proto jste to dostali k vyjádření, jak budeme jednotlivé priority řadit. Jestli bude práce na prvním místě, nebo jestli to bude jiný z těch pěti bodů. A nemyslím si, že to máme rozšiřovat. Můžeme diskutovat o tom, co je v konkrétním balíku toho jednoho P první a co druhé. Ale jsem přesvědčen o tom, že pak to musí být jeden list, těch 5 P, musí být politickým programem nás všech. Bez toho to nejde. Určitě bude někdo říkat otázky obrany, bezpečnosti apod., které jsou tam v těch bodech zahrnuty. Ty je třeba použít a rozšířit. To bude věc každého z těch více než 200 kandidátů, co bude prezentovat. Každý má svou odbornost a je schopen v ní nějakým způsobem působit.

A věřte mi nebo ne, je to důležité, abychom si tohle vzali za své. Rozhodující je soustředit se na práci navenek. Vnitřní poměry ve straně můžeme řešit až po volbách na sjezdu. Rozhodli jste, že je budeme řešit dnes tady. Je to naše věc, je to vaše rozhodnutí, respektuji ho, ale moje rozhodnutí je takové, hlasoval jsem podle toho, všichni jste to viděli, a jsem o tom přesvědčen, že je mnohem lepší to řešit až po volbách na sjezdu. Proto jsem neusiloval u Petra Šimůnka o to, aby hledal další termíny mimo listopad. Ve stanovách je, že sjezd se koná jednou za čtyři roky. Nikdo tady nepřesluhuje, nikdo z vás. A já jsem přesvědčen o tom, že KSČM musí vystupovat konsolidovaně. Je to reálná síla, která prokázala, na rozdíl od Sociální demokracie – vidím to na práci klubu KSČM na rozdíl od práce klubu ČSSD – že je schopna řešit současnou společenskou, politickou i ekonomickou krizi. My na to máme, my jenom musíme respektovat naše vlastní pravidla a realizovat ta usnesení, která jsme přijali. Ne je napadat, jakmile odejdeme z toho zasedání.

Já si myslím, že to pro úvod stačí.

Těším se na nadcházející diskusi a věřím, že ať přijmeme jakékoli rozhodnutí, kolektivní rozum strany zvítězí, a to rozhodnutí bude ve prospěch naší strany. Děkuji vám.
skola2 143 x
NAHORU