Je nesmírně těžké porozumět současné situaci v české vládě. Dva největší koaliční partneři se evidentně nenávidí, což nutně musí připomínat poslední „křeče“ Nečasovy vlády. Oznámení premiéra o ministerských výměnách bylo úsměvné. Sám totiž v první moment evidentně nevěděl, koho kým vlastně nahradit. Nelze také opomenout, že za rok se nový ministr nedokáže seznámit s rezortem tak, aby mohl začít kvalitně pracovat, případně svoji oblast posunout dopředu. Od počátku muselo být Sobotkovi jasné, že má podepsanou koaliční smlouvu, která mu zakazuje bez domluvy obměňovat ministry ve vládě z jiných koaličních stran. Tudíž jeho kázání ministru dopravy, případně dalším, je jen plácáním do vody. To vše, co se v těchto dnech událo, vnímají naši občané za dění silně připomínající špatnou grotesku. Velké oznámení o výměně vládních představitelů skončilo tak pouze u dvou ministrů. Jakžtakž dokážou pochopit výměnu ministra Dienstbiera, co se však týče zdravotnictví, hodnotí občané tuto změnu pouze jako kosmetickou, neboť nový ministr jen těžko stihne prosadit nějakou vlastní iniciativu, vzhledem k tomu, že ji prakticky, ani kdyby se sebevíce snažil, nedokáže dokončit. Vládní nepochopitelné aktivity a vzájemné osočování pouze odvádí ministry od skutečné práce, jež by znamenala přínos jak pro republiku, tak naše občany. A v mnohých případech její kroky naznačují, že premiérem je vlastně ministr financí.

Josef Nekl, poslanec Parlamentu ČR za KSČM

.be" target="_blank">ZDE