Nevím, kolik institucí, universit, škol, měst a obcí se rozhodlo udělit Jiřímu Bradymu nějaké to ocenění, ale nebude to málo. Pravděpodobně téměř sto procent našich občanů vůbec nevědělo, o koho se jedná a co vlastně pro naši zemi udělal. Často se hovoří a píše, že přežil dva koncentráky, že jezdí po světě a svými vystoupeními upozorňuje na hrůzy koncentráků a nebezpečí holocaustu. Pravděpodobně ano. Přesto by však bylo zajímavé například zjistit, kolik takových vystoupení měl v naší zemi. Kolik navštívil škol, universit, různých institucí atd.

Vážení čtenáři, představte si, že bych se rozhodl, že požádám prezidenta Miloše Zemana, aby vyznamenal mého příbuzného, například in memoriam mé dědy, oba za účast v odboji za 2. světové války a pak za jejich celoživotní práci pro stát – Československo. Uměl bych to doložit příslušnými dokumenty a nebylo by jich málo, od mnoha měsíců života a boje mezi partyzány a u dědy z maminčiny strany dokonce po následný rehabilitační spis z roku 1990 za odsouzení v politickém procesu z roku 1950. Většina prázdných moralistů by se pohoršovala, co jsem si to dovolil a zejména by argumentovala dědou z otcovy strany, který ani v důchodu si nedal pokoj a dělal poctivě dlouhá léta předsedu ZO KSČ v místě bydliště a lidé na něj dodnes s láskou vzpomínají pro jeho nejen lidský, ale hlavně spravedlivý přístup.

Den, kdy si připomínáme vznik republiky, provází ponižující skandál pod nedůstojnou záminkou. Úcta a respekt patří, tak jako každé oběti nacistické genocidy, i panu Jiří Bradymu. Řády či medaile přitom nedostali ani mnozí z těch, kdo se fašismu postavili na odpor. Na část z nich padají urážky dodnes. K útokům proti vlastní zemi by se však jaktěživ nesnížili.

Dnes nám, místo důstojných oslav 28. října, hrozí otevřený politický střet, provázený provokacemi proti vlastní zemi. Státní svátek by k takovým účelům rozhodně neměl být zneužit. Jde o agresívní manipulaci, jejímž pozadím je velmocenský nátlak na naši republiku.

Jeden z jejich iniciátorů, ministr Daniel Herman, přitom v minulosti neváhal přizvukovat německému spolku, zpochybňujícímu politické výsledky porážky fašismu. Účastníky jeho srazu oslovil „Milí krajané“.

ROZHOVOR Poslanec KSČM Zdeněk Ondráček říká, že celá společnost se po dobu posledních několika let nesmyslně polarizuje. „Lidé místo toho, aby hledali to, co je sbližuje, a na tom pracovali, stále častěji vyhledávají spor a konflikt. Není to však problém většiny národa a prostých lidí, ale problém takzvaných elit. Pod jejich vedením vznikají dva a více nesmiřitelných táborů, kdy jejich lídři již předem říkají, jak toho druhého nesnášejí,“ upozorňuje poslanec.

Celý článek nalznete ZDE

Válka o prezidentské křeslo u nás nabírá na obrátkách. Havlovci, protože popularita Václava Havla neustále mezi lidmi klesá, vymýšlejí stále nové a nové akce, aby se připomenuli a nastavili veřejnosti »zrcadlo« »dobrého a velkého prezidenta« jako protiváhu Miloši Zemanovi.

Nezapomněli mu, že porazil »jejich Karla« a že v řadě názorů se odchýlil od myšlení americké ambasády. Každá příležitost je tedy vhodná k tomu, aby eskalovali válku se Zemanem, protože jde o toho, kdo po vypršení jeho mandátu zasedne na Pražský hrad. Bojí se střetu se Zemanem, a tak už nyní vymýšlejí podpásové rány, do světa pouštějí polopravdy a vybírají kandidáty, kteří by pokračovali »v Havlově odkazu«.