Centrum pro výzkum veřejného mínění na konci října zveřejnilo výzkum, z něhož mj. vyplynulo, že pro dvě třetiny dotázaných byly události tzv. sametové revoluce pozitivní událostí. Tento postoj zastávají zejména majetnější a vzdělanější občané.

Ani se nedivím, že systém po roce 1989 obhajují majetnější. Přeci jen se změnily vlastnické struktury, kdy dnes máme téměř vše soukromé. Nicméně s měnící se strukturou obyvatelstva (věk, vzdělání atd.), se budou postupem času měnit i odpovědi dotazovaných, protože bude dospívat generace lidí, která dobu před rokem 1989 nemohla zažít. Jako zlomový okamžik odhadují demografové rok 2035, kdy podíl lidí, kteří určitým způsobem zažili, nebo nezažili dobu před rokem 1989, bude 50 % na 50 %.

18. 11. 2019
80. výročí smrti studenta Opletala a uzavření vysokých škol si u Hlávkovy koleje připomněli zástupci akademické obce, dnešních studentů, armády i politici. Jejich projevy jsem z velké části vyslechl. Například projev rektora Tomáše Zimy považují za věcný a vyvážený. Ovšem tento dojem nemám z projevu zástupce studentů Michala Zimy. Ten ve svém projevu vyjádřil netoleranci k části společnosti a myslím, že svým projevem přispěl k jejímu rozdělování. Vyjádřil nespokojenost s tím, že v Poslanecké sněmovně jsou po třiceti letech zástupci občanů (poslanci) z KSČM a jsou jazýčkem na vahách při rozhodování.

13. 11. 2019
Zástupci zaměstnavatelů a odbory budou jednat s poslanci o posílení rozpočtové částky na platy učitelů. Podporují požadavky na jejich 15procentní růst.

"Každé zvýšení platů učitelů podpoříme. Důraz klademe na to, aby bylo směřováno především do tarifní složky. Vždy jsme podporovali co nejrychlejší navýšení platů, kdyby to bylo už před rokem, tak by nám to vůbec nevadilo.

Jedu tramvají do středu města. Proti mně sedí asi šestnáctiletá dívka s andělským obličejem vyzařujícím dobro i laskavost v míře, kterou nevídáte každý den. Jednou z ní bude dobrá a chápající manželka a jedinečná matka a vychovatelka svých dětí, přemítám, a tu mě napadne, že i ona, přes veškerou její jistě čistou mysl a stejně jistě i její bezchybné skutky, je součástí jistého pozemského zla. Je součástí sice nedobrovolnou a současně i nepatrnou, jakou je třeba obilné zrníčko na obilném lánu, ale i tak s tímto zlem spojená.

Proč tomu tak je a proč tomu tak musí být, dumám, a odpověď na tuto otázku mě svou brutalitou zasáhne jako rána mezi oči.

Sto dva roky nás dělí od Velké říjnové socialistické revoluce, jak jsme se zvykli tuto revoluci v sovětském Rusku nazývat. Po Pařížské komuně, která byla jen pokusem o změnu vlády bohatých ve prospěch lidu, se konečně uskutečnila revoluce, která měla lidem dát víc. Svobodu, demokracii nového typu, sociální rovnost, a protože to bylo ve válce, konečně i klid zbraní. To byly ty slavné dekrety o míru a o půdě.

Nemůžeme se divit, že všichni mocní celého světa se pokusili brzy revoluci zardousit. Nepovedlo se jim to, jen statisíce mrtvých, miliony zmrzačených na těle i na duši zůstaly poté, co se konečně z revolučního Ruska stáhli, aby se znovu pokusili socialistickou moc svrhnout.